Shoda výrobků s evropskými normami

Doc. Ing. Han Machková, VŠE - Francouzsko-český institut řízení

Většina českých vývozců směřuje do zemí EU a proto je nutné, aby byly podniky obeznámeny s podmínkami, za kterých mohou na tento náročný trh vyvážet. Členské státy EU budují dlouhodobě harmonizovaný systém technických norem. V roce 1985 byly přijata nová koncepce, tzv. Nový přístup k technické harmonizaci a normalizaci. Většina národních norem pro oblast průmyslových výrobků je v současné době nahrazena evropskými směrnicemi (direktivami). Směrnice jsou závazné pro všechny členské země EU.

Směrnice upravují základní požadavky na bezpečnost výrobků, které musí výrobce splnit, aby mohl být výrobek dán do oběhu na teritoriu všech zemí Unie. Podrobné technické specifikace jsou pak uvedeny v souvisejících evropských normách (EN). Evropské normy v budoucnu nahradí všechny národní normy členských zemí. Harmonizované normy jsou zásadně nezávazné, ale je velmi vhodné je respektovat, protože v případě jejich užití se předpokládá, že výrobek splňuje požadavky uvedené v závazných Směrnicích.

Směrnice byly přijaty pro ty skupiny výrobků, které by mohly ohrozit zdraví a bezpečnost spotřebitelů. Pokud výrobek spadá do regulované oblasti, pak musí odpovídat požadavkům Směrnice a musí být označen značkou CE. Výrobek označený značkou CE může být volně prodáván ve všech zemích EU. Pro systém, uplatňovaný na trhu zemí EU, je charakteristická plná odpovědnost výrobce. Výrobek je označován značkou CE buď výrobcem nebo jeho zástupcem (mandatářem), který má své sídlo v členské zemi EU. Označením výrobku značkou CE stvrzuje výrobce skutečnost, že výrobek splňuje kvalitativní požadavky Směrnice a bere na sebe zodpovědnost za škody způsobené vadou výrobku. Značka CE tedy není ani označením původu zboží, ani označením jakosti ani shody s evropskou normou. Značka CE je určena orgánům, které dozorují trh.

Soulad se Směrnicí je požadován od okamžiku prvního uvedení výrobku na trh, tj. buď do distribuce nebo do provozu. Do EU je event. možno vyvézt výrobek, který neodpovídá Směrnici, ale pouze za podmínky, že je při celní kontrole označena osoba, která má své sídlo v EU a která výrobek před uvedením na trh do souladu uvede a označí jej značkou CE. Kontrolní orgány mohou provádět kontrolu kdykoliv. Cílem posuzování shody je ujištění veřejných orgánů, že výrobky uváděné na trh vyhovují požadavkům Směrnic.

Výrobce musí být připraven předložit technickou dokumentaci a prokázat shodu v rozumné době (obvykle do 1 týdne). Obsah prohlášení o shodě záleží na typu výrobku a na tom, zda je výrobek vyráběn podle EN či nikoliv. Pokud výrobce nebo distributor nepředloží prohlášení v požadovaném termínu nebo pokud jsou v prohlášení shledány nedostatky, je výrobek okamžitě stažen z trhů všech států EU.

Pokud Směrnice neurčuje jinak, je třeba Prohlášení o shodě uchovávat min. 10 let po ukončení výroby. Některé Směrnice (např. stroje, plynová zařízení, vážící zařízení neautomatická) vyžadují, aby byla dokumentace připravena v jazyce členské země, ve které probíhá ověřování souladu.

Každá členská země EU musí určit tzv. notifikované orgány, které provádějí zkušební, ověřovací a certifikační úkony. Evropská Komise přidělí notifikovanému orgánu identifikační číslo, které se, pokud to Směrnice požaduje, uvádí vedle označení CE. Seznamy jsou publikovány v oficiálním věstníku EU. Rozdíl mezi notifikovaným orgánem a zkušebnou je možno uvést na příkladu Směrnice Hračky. Tato Směrnice umožňuje výrobci výběr jedné ze dvou variant. Jsou-li hračky vyráběny podle EN, pak stačí Prohlášení o shodě výrobku a předložení technické dokumentace. Nejdůležitější součástí dokumentace při kontrole bude osvědčení zkušebny (může se jednat i o certifikát vnitropodnikové zkušebny), která potvrdí soulad s EN. Pokud se jedná o zkušebnu, která má dobré jméno, pak není třeba vyjádření notifikovaného orgánu. Pokud ale hračky nejsou vyráběny podle EN, musí se výrobce obrátit na nostrifikovaný orgán v některé členské zemi EU a musí od něj získat certifikát o souladu se Směrnicí. Tento certifikát pak platí pro všechny členské země. České zkušební ústavy nejsou oprávněny certifikáty tohoto typu vydávat.

Čeští výrobci mají možnost získat podrobné informace o problematice technických předpisů a norem v Centrech technické pomoci, kterými jsou nejčastěji zkušební ústavy.