Je možné moderní řízení v pastoušce?

Jaroslav A. Jirásek, České manažerské centrum

V Českém manažerském centru se zamýšleli , je-li správné učit řízení, aniž se učí přeměnám výroby. Může se řízení progresivně vyvinout na výrobní základně, jež je zastaralá? V prostředí nízkého výkonu, potíží s jakostí, pomalého pohybu, vysokých nákladů, stálého shánění? Odpověď, kterou podává nová výzkumná práce ”Teaching Management without Teaching Productive Basis Formation? ” je záporná. Závěr práce vyzývá, aby se v našich podnicích vzaly vážně moderní způsoby výroby, jsou podmínkou, aby se ujaly i moderní způsoby řízení.

Co však je nové a nejnovější vymoženosti výroby?

Většina tohoto století pokračovala na tom způsobu výroby, který poprvé roku 1910 založil a sputil H. Ford. Hromadná výroba vozů byla založena na uniformotě výrobku, hluboké dělbě práce, nuceném pohybu, centrální kontrole. Vydala do té doby nedosažitelný ekonomický prospěch. Dlouhá doba a mnoho událostí nás dělí od fordismu, ale jako základní linie zůstala proložena celou průmyslovou výrobou.

Od šedesátých let však pokračují hluboké zásahy do výrobního způsobu. Začala japonská automobilka Nissan, pokračovala Honda, až štafetu převzala Toyota. Pustila se do podstatné kritiky amerického způsobu výroby, shledala v něm nemálo slabin, především nedostatečné sepětí se spotřebitelem, zbytečné výdaje času a zdlouhavý pohyb. Vytvořila vyšší výrobní způsob, nazvala jej nejprve the Toyota way /cesta Toyoty/ a později the Toyota production system /výrobní systém Toyoty/ a na této základně začala porážet americké konkurenty.

Spolu s výkonnou výrobou, která se vyznačovala bezmála poloviční dobou na zavádění nových modelů vozů a více než o třetinu kratší dobou na výrobu vozu, vyrostla celá nová řídící nadstavba. Průmyslový svět začal chodit do Japonska učit se jak vycházet vstříc zákazníkovi, rychle, produktivně a levně vyrábět.

Američtí výrobci automobilů se stali epigony Japonců, jejichž Nissan od třicátých let přejímal americké výrobní umění. Když poprvé přišli do Tojoy a rozhlédli se po dílnách, jeden z nich vyrazil překvapení: všeho je tu jen půl, polovina strojů, polovina lidí, polovina zásob, polovina času... Nazvali japonskou výrobu štíhlou /lean/. Z celého bohatství výrobních a manažerských novot zůstalo jen toto dobře znějící, ale málo obsažné jméno. A tak dnes nejen naši, ale i jiní manažeři doufají, že se stanou výkonnými, když jen uberou, hlavně lidi. Zeštíhlení se v manažerské hantýrce stalo synonymem pro propouštění.

Z japonského zápasu o nový výrobní způsob pochází ony dráždivé výrazy, jako just in time, total quality management, total integrated maintenance a desítky dalších. Bez pokročilého výrobního základu ztrácejí většinu své účinnosti. Někdy klesají na prázdná slovní klišé.

Výzkumná zpráva je v Českém manažerském centru doprovázena několika pracemi o štíhlé výrobě a štíhlém podniku. Zjednávají větší jasno o její podstatě a možnostech uplatnění v českých podnicích. Naši manažeři jsou nadále upjati na řízení. Doufají, že dobré řízení si připodobní i dobrou výrobu. Že řízení musí obsáhnout vše, všímat si všeho, není sporu. Ale umění lépe řídit a umění lépe vyrábět, nejsou totožná. Ze zastaralých provozů se toho mnoho víc nevyždímá. Je načase obnovit jednotu výrobního a řídícího pokroku.

/Ji/