Do Evropy! Do světa! Ale v jakém postavení? (Česká konkurenčnost)

Prof. Jaroslav A. Jirásek, CMC Graduate School of Business, Praha-Čelákovice

Připomínáme si, co všechno je ještě potřeba připravit, abychom mohli vstoupit do integrující se Evropy jako plnokrevní členové. Zdá se, že nejdále pokročila “harmonizace” právních, administrativních, obchodních, sociálních a finačních pravidel vzájemného styku. Počet ustanovení, kde bylo dosaženo formálního - nikoli však zvykového - sjednocení, vyměřuje pokrok “evropského snažení” státní správy.

Existuje však také sféra, která má pro naši budoucnost krajní význam, a jejíž rozvoj nelze plně svěřit do rukou státní správě. Je to naše schopnost vystupovat úspěšně na kolbišti evropského a světového trhu: česká konkurenčnost (nebo konkurenční schopnost, konkurenční zdatnost, konkurenční mez atp.).

Konkurence je stálý průvodce tržní ekonomiky. Obráží sílu jejích aktérů, vyměřuje jejich postavení i vliv. Od šedesátých let, kdy na světový trh znovu vstoupilo obnovené Německo a Japonsko, a s nimi celá řada dalších zemí, se konkurence prudce vyvíjela ve dvou směrech: jak k větší intenzitě, tak i k větší expanzi. Soudobým zkratkovým výrazem těchto spojitých tendencí je z Ameriky doléhající “nová ekonomika” a “globalizace”.

Všeobecné zesílení konkurence vyvolalo nové problémy přežití a ozdravení napadených podniků. V sedmdesátých a osmdesátých letech dominoval “turnaround”, tedy energický návrat podniků, které sjely z cesty, na koleje prosperity. Strhujícím byl kupříkladu turnaround málem padlého Chryslera pod vedením L. Iacoccy, který se za pomoci státu vrátil během dvou let mezi světovou špičku. V osmdesátých letech se celý svět transformuje, přijímá stále vyšší formy kapitálového vlastnictví a restrukturuje se, aby svými výrobky a službami lépe obstál na měnícím se trhu. V této nesnadné době nás zastihla obnova českého kapitalismu, která od začátku vyžadovala hluboký důmysl. Namísto toho byla provedena podle receptu “šokové terapie” a skutečně utrpěla těžký šok.

Zhruba čtvrt století se studiu světové konkurence věnuje Světové ekonomické forum (the World Economic Forum) v Ženevě. Tento “klub” světově významných politiků, státníků, předních představitelů podnikatelské komunity, významných manažerů a teoretiků manažmentu, se schází každoročně v Davosu, aby posoudil nové jevy světové konkurence a následně vydal srovnávací tabulky s “konkurenčním skóre” dnes asi šedesáti sledovaných zemí. Od roku 1993 je do srovnávacích tabulek zahrnuta také česká ekonomika. Za tuto dobu získaly zprávy Světového ekonomického fóra o konkurenčnosti značnou autoritu.

U nás je konkurenčnost navzdory známě znějícímu názvu jen zřídka dobře pochopena. Pořadí zemí podle konkurečnosti není totiž tak obvyklé, jako jsou například sestavy podle objemu produktu, zahraničního obchodu, produktivity atp. Konkurečnost je totiž pojem odvozený od tržní rivality a odráží připravenost k tržnímu zápasu, tedy nejen hrubou sílu, ale i taktiku, nové vybavení a strategie.

Vezměme příklad Japonska. Před patnácti lety bylo adeptem na světové prvenství. Dnes se nenajde ani mezi prvními patnácti zeměmi a přitom není ekonomicky slabou zemí, má nadále druhý největší hrubý domácí produkt, je znamenitá ve výrobě automobilů, elektroniky, obráběcích strojů, oceli nebo stavbě lodí. Japonsko dnes ale nemá úspěch v tržních střetnutích a nepatří proto mezi vedoucí světové konkurenty. Ztratilo své poválečné výhody celoživotního zaměstnání, odměňování podle seniority či “sebevlastnictví podniků” a rozpadl se bankovní systém. Věřím, že se po čase Japonsko zotaví a vytvoří si nové konkurenční pozice, ale zatím se nachází na konci pořadí šampionů.

Světové ekonomické forum před lety přijalo definici konkurenčnosti jako schopnosti utkat se na světovém trhu s předními zeměmi, obstát a zajistit si alespoň střednědobou prosperitu. Pořadí zemí se stále mění podle toho, jak se vyvíjí jejich soupeřivost. V posledních letech se však na předním místě světové konkurenčnosti objevují Spojené státy, které jsou následovány ostatními anglosaskými zeměmi a vyspělými zeměmi Západní Evropy. Vysoké postavení mají trvale také Singapur a Čína-Honkong. V posledních osmi letech se pozice České republiky pohybuje ve srovnávacích tabulkách konkurečnosti od třicátého do čtyřicátého místa. Každým rokem o něco ztrácíme, nejen proto, že naše ekonomika prochází recesí, z níž se jen ztěžka dostáváme, ale také proto, že ostatní se zlepšují.

Pokud bychom tabulku konkurenčního skóre zjednodušili, vyvodili bychom následující schéma:
 

Výše uvedené srovnání nevychází pro Českou republiku příznivě. Před započetím jednání o našem vstupu do Evropské Unie byly provedeny analýzy naší ekonomiky. Ze dvou po sobě následujících srovnání vyšlo, že jsme asi na

60 % evropského průměru (nemluvě o předních evropských zemích). Toto v podstatě potvrzují každoroční zprávy o konkurenčnosti.

Konkurenčnost se posuzuje podle 150 elementárních údajů, většinu tvoří objektivní data (například statistické údaje), ale také subjektivních údajů, kdy se posuzují například názory podnikatelů a manažerů, jejich postoje, optimistické či pesimistické nahlížení situace apod. Tyto údaje se postupně integrují až do jednoho souborného číselného pořadí. Tato metodika není jednoduchá a je možné o ní kriticky polemizovat, avšak pokud se údaje sledují v delších časových blocích, přinášejí řadu intelektuálních podnětů.

A co nám vlastně mezinárodní srovnání napovídají o tom, v čem jiní spatřují naše silné a naše slabé stránky?

Silné Slabé

Politický směr Infrastruktura

Sociální vztahy Přístup ke kapitálu

Manažment

po roce 1994

Výzkum, inženýrství

Nezdar zahraničního obchodu

po roce 1997

Státní rozpočet

Bankovní systém

Až do roku 1994 patřila všeobecná finanční situace, obchodní saldo, výzkum a inženýrství k našim silným stránkám.

Společným zájmem projektu Informačního střediska rozvoje managementu a jeho součásti – časopisu Management Digest – je kultivace českého manažmentu také proto, že právě v ročních zprávách o konkurenčnosti se o něm nic dobrého nedočteme. Relativně dobré jsou posudky řízení vztaženého k technice a výrobě, o něco hůře je hodnoceno řízení lidí, a mnohem horší jsou ty obory, které se věnují kontrole nákladů a finančním tokům, kdy ze všeho nejhůře je hodnocen kapitálový trh.

Všeobecné zprávy o světové konkurenčnosti se občas zaměřují na problémy, které vystoupily do popředí. Před časem to byl například úpadek inženýrství, kdy bylo zkoumáno, nakolik mládež v jednotlivých zemích spatřuje v inženýrství své celoživotní povolání. Česká republika se v tomto posuzování objevila na předposledním místě (na posledním byla Ukrajina).

V roce 1999 se předmětem zvláštního zájmu stala nepoctivost a zločin v ekonomice, kdy byla sestavena tabulka dvaceti “států bez zákona” (lawless states). Česká republika v ní figuruje hned ve dvou ze tří sloupců a to pro velký rozsah daňových úniků a také pro organizovaný zločin jako jsou obchod se zbraněmi, drogami, prostituce či rozkrádání podniků a bank.

Vraťme se na začátek těchto úvah. Vyslovili jsme se pro Evropu a nechceme se ocitnout mimo ni. Bude to především naše konkurenčnost, jež rozhodne o tom, zda naše místo bude někde blíže krystalizačnímu jádru evropské integrace, anebo na její periférii. Úspěch spočívá v rukou podnikové správy (corporate governance) a vrcholového manažmentu a je to přirozeně také věc ekonomické orientace státu.

Náš manažment potřebuje modernizovat, “přezbrojit”, naučit se zacházet se zcela novými poznatky a užívat mnohem efektivnějších prostředků. Utíká nám čas. Osmdesátá léta se nazývala “dekádou bestsellerů”, kdy vycházely jedna monografie za druhou, hledaly se nové souvislosti, nové možnosti a nová řešení prosperity. Devadesátá léta uvedla do chodu nové hybné síly a přinášejí ve srovnání s předchozím obdobím ještě dynamičtější vývoj a změny, které lze jen těžko aktuálně zachytit v monografiích.

Právě v této době už není snesitelné, aby čeští manažeři spoléhali jen na svou “školu praxe”, jež bez umocnění novými znalostmi klesá na prakticismus, zoufalé opakování starých vyčerpaných návyků. Snad nejnebezpečnějším rysem je malá propojenost manažerů s pokrokem v jejich profesi, mnozí nesledují zdroje přinášející informace o trendech, pokroku, rady, konzultace, vzdělání. Management Digest jim v tomto nabízí pomocnou ruku.